|WCO|Borderlands 2 – moje feelings [before & now]

Přiznám se, že jsem měl skoro chuť napsat recenzi. Chutě tohoto typu se ale dají pláchnout jakoukoliv tekutinou, takže v tomto horkém dni my tuto službu poskytla Coca-Cola. Nicméně, na blogu se začíná až moc často objevovat jakýsi smog, jak možná víte, nazval jsem ho Bzings!.
Proto jsem se dnes vydal prozkoumat i zde nové/staré Borderlands 2. Co to sakra je?
Koupě se mi, jakožto většinou, nakonec opravdu vyplatila. Pokud si nějaká hra zaslouží vaše peníze, je to tahle. Ale to bych mlátil prázdnou slámou. Moje první reakce na B2 byla v celku kuriózní, jelikož jako neználek série jsem čekal klasickou FPS tunelovku. Místo toho se mi dostalo rozsáhlé FPS sandbox hry, které vycházejí asi ve stejné časové periodě jako Half-life. Což jsem si samozřejmě ještě  v době prvního spuštění neuvědomil, takže mi celý systém hry včetně prachsprostých manipulací s herní mechanikou, levelováním a upgrady, přišel jako zbytečná složitost nic neříkajícího příběhu. Krabicovka speciální edice mi tedy sloužila jako prachovka dalších pár měsíců, do nedávna.
Vsadil bych se, že přirovnat borderostrůvky k čemukoliv nelze. Spíš míchá styl klasického sandboxu, slušné FPS akce a tak trochu kamikatze stylu. Kdy má člověk pocit, že se buďto do boje vrhne jako magor, nebo si terén zmapuje a perfektně si připraví zbraně i munici, aby dopadl na herním bojišti jako ten magor, který by ze sebe udělal velké červené víko od popelnice (to jest terč). Hra si vás totiž dostane vždy, to je asi její největší plus. U někoho to trvá sekundy, u někoho minuty, dny, měsíce. Pokud čekáte lehce uvolněnou FPS prolézačku a dostanete skrytou špičkovou akci propojenou skrze Steam, pak je mírné zděšení na místě. I ti nejvlezlejší vám pak vlezou do hry, která se ať chce nebo ne stane právě pro to ještě zábavnější. Hra s charakterem  

celá galerie Tumblr >

Už jsem to tu zmiňoval jednou. Jednalo se o hru Far Cry 3: Blood Dragon(http://wp.me/p3oa9q-8t), která na rozdíl od svého původního předka FC3 disponovala skvělým charakterem. Ne každého zaujme, mne však doslova posnídal, takže dalších pár stovek rozhodně neprolétlo oknem…
Nicméně, druhé Borderlands má charakter prakticky stejný, jen asi miliardkrát větší, hutnější a hlavně můžete hrát jak dlouho chcete, a stejně vás někdy, někdo někdo dokáže chytit za koule. Jsem člověk, který si na detaily potrpí, ale ne jen ty grafické. A o tom přesně B2 je. Hra je obrovská (stejně jako Pandora samotná) takže self-shadeový styl hry je myslím stejně perfektní pro snadnou manipulaci objektů atd.  Vše co ve hře najdete a uvidíte má svoje vlastní místo ve hře. Nic tu není jen zkopírované a na každém objektu nebo postavě je vidět zřetelná práce designéra. Což mě jako hráče BF3 nebo CoD dost vráží kolík do oka.

Jaký hra na mě má pak dopad? Každá nová lokalita ve hře i nová pitomá budova mi slibuje naprostou originalitu, spojenou s tendencí této konkrétní hry celý herní zážitek míchat s objevováním Easter Eggů (většinou odkazů na cokoliv ne zcela související s universem hry) naposledy jsem měl tu čest být svědkem údajného LotR EEčka (za jehož objev zdávám dík RockMaxovi). Sám bych to asi nepoznal, ale je to hezké vědět.
Každopádně myslím, že dnešní zpověď byla dostatečná a vše, co jsem si ze hry vzal bude zde čekat a smrdět do zániku internetu (domény chcete-li)

Aaaaand, OPEN! 


Comments are closed.

„Muži nedovedou ocenit vlastní ženy. To přenechávají druhým.“ Oscar Wilde