Beyond – Brilliant idea without logic

Ideální herní doba vypadá následovně: V okolí 5 kilometrů od výchozího bodu (výchozí bod se rozumí konzole a herní disk) se nenachází příbuzná osoba; elektřina funkční; neomezený čas.
Jelikož tyto podmínky příští dny splňují perfektně, není lepší chvíle, kdy vyject vychválený titul od Quantic Dreams – Beyond: Two souls.

Kdybych měl komentovat samotnou hru – herní mechanismus, příběh a postavy – , jasná 10 by byla nutností. Až po načnutí skutečné hry ale poznáte, že nic není tak černobílé. Příběh je dost možná skvělí, ale jeho vyprávění vás až do poslední minuty odstrkuje. Jako by tvůrci nechtěli, abyste mu rozuměli. Sám jsem hru nedohrál, takže soudit styl vyprávění a podle něj hodnotit, jak dobrý nebo špatný je, ani nemohu.
Celý příběh je odvyprávěný pomocí něčeho, čemu se dá nejlépe říkat příběhová linie. Vlastně jedině to vás drží v pomyslném obraze, který už tak ztrácí logiku. Jednotlivé kapitoly vás vedou životem hlavní hrdinky – Jodie Homles – které má od narození dvě duše atd. Samotný příběh zde rozebírat nelze. Něco jako pokusit se vysvětlit logiku Bioshock: Infinite.

Vše vám projíždí před očima a vy se v docela dobře ovladatelné i zábavné hře snažíte vyznat. Uznávám sám, že po chvíli už to takový problém není. Jen je to dost zvláštní a nemyslím,  že ideální.
To, co mě ale oslovilo, byla ovladatelnost kapitol. Něco nevídaného. Každá kapitola, i když je neodehráváte v chronologickém pořadí, se můžou navzájem ovlivňovat.
Nejlépe se to dá vysvětlit příkladem. Řekněme, že příběh je vyprávěn podle tohoto vzoru: 1. kapitola vypráví předposlední dění, 2. vypráví první dění… a tak dál. Pokud se vrátíte do menu hry, můžete odehranou kapitolu zahrát znovu (můžete si dokonce zvolit, zda druhý pokus ukládat). Pokud bychom tedy v 2. kapitole například nechali zabít jednu postavu, v poslední se neukáže a naopak.
Příběh tak nejen že má opravdu hodně konců, má i hodně variant v každé kapitole.

Jde tedy o nový rozměr herního světa, který s sebou nese i hodně zodpovědnosti. Většina kapitol vám ve hře nebude dávat smysl. Pokud nějaká ano, je občas těžké ji zařadit do časové linie, takže pokud něco pochopíte, nevíte, kdy se to stalo. Jak jsem ale zmínil, hra není u konce. Podle časové rozvržení jsem za polovinou příběhu, ale zatím toho zbývá dost, co mi ještě nebude dávat smysl.
Samotný příběh je na pochopení také celkem složitý, a vyprávěcí styl tomu nepomáhá, ale podrobný přehled z mého pohledu si na blogu určitě najde místo.

See ya at the end… ehm, I mean, at the first epizode. 


Comments are closed.

„Přátelství je součást lidského štěstí.“ Jan Werich